Výcvik - poslušnost
3. 8. 2007
Tak abych začla od začátku. Panička semnou začla chodit na cvičák když mi bylo 6 měsíců. Prý je to nejvhodnější věk kdy začít cvičit. Tak začla pro mě hledat nejvhodnější cvičák až nakonec objevila cvičák na Praze 5 v Jinonicích, kde je i středisko pro výcvik slepeckých psů, a přihlásila nás tam. 
První den jsem si to naprosto užívala
jelikož jsem měla kolem sebe spoustu psích kámošů, ale ještě jsem netušila co mě čeká. Nakonec, ale když jsem viděla paničku jak jí to baví tak jsem si řekla proč ne vždyť ona to je vlastně sranda, a ještě dostanu i nějakou tu dobrotu za dobře odvedenou práci. No takže postupem času byla spokojenost na obou dvou stranách.
No ale zase abych se jen nechválila :) tak začátky byly krušné, než jsem se dostala do tempa. Ale panička měla trpělivost a to je nejdůležitější. Například povel "Zůstaň"jsem nemohla pochopit proč panička jde pryč a já mám zůstat někde na místě, vždyť já chtěla svou paničku všude následovat. No ale po několika dnech jsem
to pochopila a věděla že mi panička nikam neuteče a vždy se pro mě vrátí.
Na cvičáku jsem se naučila všechny povely, dokonce jsem absolvovala i několikatery závody. A teď už tam chodím jen občas na jukandu za svými psími kámoši a zacvičit si pro radost. Jinak už semnou panička cvičí sama kdekoliv a kdykoliv. Vezme hračku a už jdeme třeba mrskat aport na louku za barák :) Tam si uděláme základní poslušnost, dostanu nějakou mňaminu a HURÁ jde se blbnout.
Panička do toho cvičení byla tak zapálená, že nás dokonce přihlásila na několik závodů, kde jsem měla předvést jak umím poslouchat. Na prvních závodech byla panička víc nervózní než já. Nicméně jsme nedopadly nejhůře, na první závody docela dobré byly jsme na 16 místě z 30. Postupně jsem se dopracovala ke svému zatím nejlepšímu umístění a to je 9 místo ze 30 účastníku. Takže panička má doma vytrínku s mými diplomy.
jelikož jsem měla kolem sebe spoustu psích kámošů, ale ještě jsem netušila co mě čeká. Nakonec, ale když jsem viděla paničku jak jí to baví tak jsem si řekla proč ne vždyť ona to je vlastně sranda, a ještě dostanu i nějakou tu dobrotu za dobře odvedenou práci. No takže postupem času byla spokojenost na obou dvou stranách.
No ale zase abych se jen nechválila :) tak začátky byly krušné, než jsem se dostala do tempa. Ale panička měla trpělivost a to je nejdůležitější. Například povel "Zůstaň"jsem nemohla pochopit proč panička jde pryč a já mám zůstat někde na místě, vždyť já chtěla svou paničku všude následovat. No ale po několika dnech jsem
to pochopila a věděla že mi panička nikam neuteče a vždy se pro mě vrátí.Na cvičáku jsem se naučila všechny povely, dokonce jsem absolvovala i několikatery závody. A teď už tam chodím jen občas na jukandu za svými psími kámoši a zacvičit si pro radost. Jinak už semnou panička cvičí sama kdekoliv a kdykoliv. Vezme hračku a už jdeme třeba mrskat aport na louku za barák :) Tam si uděláme základní poslušnost, dostanu nějakou mňaminu a HURÁ jde se blbnout.
Panička do toho cvičení byla tak zapálená, že nás dokonce přihlásila na několik závodů, kde jsem měla předvést jak umím poslouchat. Na prvních závodech byla panička víc nervózní než já. Nicméně jsme nedopadly nejhůře, na první závody docela dobré byly jsme na 16 místě z 30. Postupně jsem se dopracovala ke svému zatím nejlepšímu umístění a to je 9 místo ze 30 účastníku. Takže panička má doma vytrínku s mými diplomy.
Panička je spokojená a já jsem štastná když moje panička je spokojená :)
TAKŽE HESLO DNE " POSLOUCHAT SE MUSÍ " a " ZLOBIT JE DOVOLENO" :)
