Labradorka Jessy od Klárky

Jelikož se panička rozhodla zkusit něco nového a rozšířit tím obzory mně i sobě, tak nás přihlásila na lovecký výcvik. Chtěla poznat, zda se ve mně opravdu skrývají lovecké vlohy, které bych měla mít. Samozřejmě paničku výcvik nesmírně nadchl, a tentokrát jsem z toho měla výborný pocit i já. Jelikož se cvičí s opravdovou zveří. Dostaly jsme se do velmi milého kolektivu lidí, kteří vedou Výcvik retrieverů Říčany, vše nám ukázali a poradili jak správně cvičit. No a já:) já poznala opět plno psích kolegů. Samozřejmě jsem, ale nešla do nové společnosti sama, doprovod mi dělala Irenka moje nej kámoška. Panička i já jsme tam měly tu svojí parťačku.
Na výcvik jsme jezdily každý týden o víkendu, a v týdnu se snažily cvičit samy. Později si panička začla pohrávat s myšlenkou, že by bylo dobré zúročit naši snahu a proto se rozhodla, že nás přihlásí na jednu z loveckých zkoušek. Když už nám byla naše účast na loveckých zkouškách přiklepnutá, začly jsme s tvrdým tréninkem. Dokonce si panička nechala přivézt mrtvé bažanty z interlovu, které strčila doma do mrazáku. Moji starouškové zrovna nebyli nadšeni, že mají mrtvého bažanta v mrazáku. No jo, ale nedalo se nic dělat, byla to důležitá proprieta k tomu, aby jsme úspěšně složily zkoušku.

Chodili jsme do lesa trénovat s bažantem skoro každý den. Znáte to přísloví Těžko na cvičišti, lehko na bojišti .

Postupně jsme vypilovávaly chyby, až jsme se dostály k dobrému výsledku a na zkoušky šly aspoň trošku s klidným srdcem. Ikdyž znáte to, moje panička je hrozný nervák :)