OVVR Kařez
27. 10. 2007
Konečně si můžu do své sbírky připsat další zkoušku a to tentokrát zkoušku loveckou, která se jmenuje OVVR (ověření vlohových vlastností retrieverů). OVVR jsem spolu s dalšími 20 psími kolegy skládala v neděli 21. října 07 v Kařezu na Plzeňsku. Samozřejmě opět se účastnila i Irenka ( už asi všichni víte, že je to moje nej kámoška) se svojí paničkou.
No, ale měla bych vám asi tento příběh vyprávět od začátku. Jelikož místo konání zkoušek se nacházelo cca 4km od naší chaty, tak se panička rozhodla, že pojedeme na chatu už v pátek. Já jsem se moc těšila, protože nás tam čekal můj staroušek a bráška Edík. No, ale hned v pátek odpoledne bylo něco divného, jelikož panička si sbalila batoh a místo k autu, jsme si to štrádovaly na městkou hromadnou dopravu. A až tam mi panička oznámila, že jedeme vlakem. Si dovedete představit ten můj šok. Já vlakem jela jen jednou v životě, takže tohle byla moje taková druhá premiéra. Hned na hlavním nádraží jsem pobavila místní policii, když jsem si vzorně nesla svůj košík. Nevím teda co na tom bylo tak vtipného:) Cesta probíhala docela v klidu, až do chvíle kdy nastoupila paní s nějakou velkou přepravkou a v tom měla nějaké divné zvíře. Tak zajímavě to vonělo. Panička říkala, že to byla činčila či co. No já se mohla strhat, jak jsem se chtěla jít podívat co to je. Bohužel, mi to panička zatrhla. Takže zbytek cesty jsem musela klidně ležet. No co vám budu povídat, luxus v autíčku je o hodně lepší než zem ve vlaku. Doufám, že to v blízké době paničku zase nenapadne, cestovat někam vlakem. Na nádraží už na nás čekal můj staroušek, vítačka byla převeliká :). Dorazili jsme na chatu a tam jsem měla dva dny na zábavu. Samozřejmě, že mi tu zábavu panička prokládála trošičkou povinností. Jako třeba šup pro aportík atd. Ale musím přiznat, že se docela držela, akorát mi stále opakovala, cituji " Jessynko v neděli máme důležitý den, musíš se soustředit a ukázat jim co umíš". Už mě to moc nebavilo poslouchat, jelikož to opakovala asi stokrát za den. Ale já jí vždy vyslechla, a věděla jsem že ze sebe vydám maximum, aby byla spokojenost na obou stranách.
Víkend utekl jako voda a byla tu neděle. Ranní vstávání nebylo tak hrozné, protože jsme si mohly přispat když jsme to měly takový kousek. No, ale samozřejmě, ikdyž jsme to měly takový kousek tak jsme to skoro nestihly. To je celá moje panička :) V devět hodin ráno jsme dorazily na místo určení, kde jsme se setkaly s Irenkou , která se také účastnila zkoušek se svojí paničkou Petrou. Zkoušky byly zahájeny nástupem,
kde si každý vylosoval své startovací číslo. Já jsem si vylosovala číslo 5 a Irenka číslo 19. Protože nás bylo celkem 20 tak jsme se musely rozdělit do skupin. Bohužel jsme nebyly s Irčou spolu ve skupině, takže jsem pořádně nemohla sledovat její výkon. Ale i z té trošky co jsem mohla vidět jsem byla nadšená. Jsem jí fandila z povzdálí. Bylo celkem 6 disciplín, kterými jsme musely projít.
Povaha: posuzuje se povaha psa. Pes jde pomalou chůzí u nohy svého pána a prochází v těsné blízkosti ostatních psů. Pes nesmí být agresivní, nebo naopak bát se. Jak se říká to nejlehčí na konec, tak tady to bylo obráceně.
Teprve po této disciplíně, začla ta opravdové sranda.
Nos: posuzuje se nos psa. Jak je schopný vyčuchat pohozenou mrtvou zvěr, v tomto případě bažanta. Pes nevidí kam byla zvěr položena, zvěr se pokládá to vyšší trávy, aby nebyla vidět. Pokud pes nalezenou zvěr rovnou i aportuje, máte splněnou další
disciplínu, kterou je Aport.
Reakce na střelbu: hodnotí se reakce psa při výstřelu. Zda není vystrašený z výstřelu, tak že by nemohl dále pokračovat ve své práci, hledání a přinášení postřelené zvěře.
Vodění: pes musí samozřejmě prokázat i svojí poslušnost jak na vodítku tak na volno.
Poslední disciplínou je Aport z vody: Pes musí doplavat pro aport. Nesmí ho pustit do doby než vy si ho od něj převezmete. Jelikož retrieveři jsou přinašeči a přínášejí z vody většinou kachny, tak pokud by ta kachna nebyla uplně mrtvá tak v momentě když by pes kachnu pustil, z důvodu např. oklepání se atd. Kachna by byla rychlejší a uplavala by mu. Pozor, ale pes nesmí zvěr ani překusovat. Úchop musí být jemný, ale pevný.
Samozřejmě během zkoušek se také hodnotí další věci jako je ochota práce psa, kontakt s vůdcem apod.
Občas to byla nuda, když jsem třeba musela čekat než určitou disciplínu splní ostatní psi co semnou byli ve skupině. Však se sami
podívejte, na ten unuděný výraz. To jsem ani nevěděla, že mě fotí, takže to je taková momentka. Trošku tam vypadám dvakrát taková než ve skutečnosti jsem:) No, ale vždy když na mě došla řada, tak jsem odhodila unuděný výraz a s vrtícím ocáskem jsem šla plnit úkol. Vždy mě zahřály slova pana rozhodčího, pro kterého jsme byly Sluníčka. Už nás znal, jelikož 14 dní předem jsme se účastnily nácviku, kde jsme měly možnost zkusit si to na nečisto.
Po absolvování všech těchto disciplín, jsme si daly s paničkou pěkně do bříška. Měly jsme k obědu gůlášek. Pak už se čekalo než se udělá veškeré papírování, rozhodčí si dali oběd a něco na vnitřní zahřátí, aby bylo veselo :) Kdyby tam panička nebyla autem taky by si určitě dala, jelikož jsem cítila jak u některých disciplín měla srdce až v krku jak byla nervózní. My využily čekání na to, že jsme konečně mohly běhat na volno. Tak jsme dováděly a zbavovaly se energie, která nám po celém dni ještě zbyla.
No, ale měla bych vám asi tento příběh vyprávět od začátku. Jelikož místo konání zkoušek se nacházelo cca 4km od naší chaty, tak se panička rozhodla, že pojedeme na chatu už v pátek. Já jsem se moc těšila, protože nás tam čekal můj staroušek a bráška Edík. No, ale hned v pátek odpoledne bylo něco divného, jelikož panička si sbalila batoh a místo k autu, jsme si to štrádovaly na městkou hromadnou dopravu. A až tam mi panička oznámila, že jedeme vlakem. Si dovedete představit ten můj šok. Já vlakem jela jen jednou v životě, takže tohle byla moje taková druhá premiéra. Hned na hlavním nádraží jsem pobavila místní policii, když jsem si vzorně nesla svůj košík. Nevím teda co na tom bylo tak vtipného:) Cesta probíhala docela v klidu, až do chvíle kdy nastoupila paní s nějakou velkou přepravkou a v tom měla nějaké divné zvíře. Tak zajímavě to vonělo. Panička říkala, že to byla činčila či co. No já se mohla strhat, jak jsem se chtěla jít podívat co to je. Bohužel, mi to panička zatrhla. Takže zbytek cesty jsem musela klidně ležet. No co vám budu povídat, luxus v autíčku je o hodně lepší než zem ve vlaku. Doufám, že to v blízké době paničku zase nenapadne, cestovat někam vlakem. Na nádraží už na nás čekal můj staroušek, vítačka byla převeliká :). Dorazili jsme na chatu a tam jsem měla dva dny na zábavu. Samozřejmě, že mi tu zábavu panička prokládála trošičkou povinností. Jako třeba šup pro aportík atd. Ale musím přiznat, že se docela držela, akorát mi stále opakovala, cituji " Jessynko v neděli máme důležitý den, musíš se soustředit a ukázat jim co umíš". Už mě to moc nebavilo poslouchat, jelikož to opakovala asi stokrát za den. Ale já jí vždy vyslechla, a věděla jsem že ze sebe vydám maximum, aby byla spokojenost na obou stranách.
Víkend utekl jako voda a byla tu neděle. Ranní vstávání nebylo tak hrozné, protože jsme si mohly přispat když jsme to měly takový kousek. No, ale samozřejmě, ikdyž jsme to měly takový kousek tak jsme to skoro nestihly. To je celá moje panička :) V devět hodin ráno jsme dorazily na místo určení, kde jsme se setkaly s Irenkou , která se také účastnila zkoušek se svojí paničkou Petrou. Zkoušky byly zahájeny nástupem,
kde si každý vylosoval své startovací číslo. Já jsem si vylosovala číslo 5 a Irenka číslo 19. Protože nás bylo celkem 20 tak jsme se musely rozdělit do skupin. Bohužel jsme nebyly s Irčou spolu ve skupině, takže jsem pořádně nemohla sledovat její výkon. Ale i z té trošky co jsem mohla vidět jsem byla nadšená. Jsem jí fandila z povzdálí. Bylo celkem 6 disciplín, kterými jsme musely projít.Povaha: posuzuje se povaha psa. Pes jde pomalou chůzí u nohy svého pána a prochází v těsné blízkosti ostatních psů. Pes nesmí být agresivní, nebo naopak bát se. Jak se říká to nejlehčí na konec, tak tady to bylo obráceně.
Teprve po této disciplíně, začla ta opravdové sranda.
Nos: posuzuje se nos psa. Jak je schopný vyčuchat pohozenou mrtvou zvěr, v tomto případě bažanta. Pes nevidí kam byla zvěr položena, zvěr se pokládá to vyšší trávy, aby nebyla vidět. Pokud pes nalezenou zvěr rovnou i aportuje, máte splněnou další
disciplínu, kterou je Aport.Reakce na střelbu: hodnotí se reakce psa při výstřelu. Zda není vystrašený z výstřelu, tak že by nemohl dále pokračovat ve své práci, hledání a přinášení postřelené zvěře.
Vodění: pes musí samozřejmě prokázat i svojí poslušnost jak na vodítku tak na volno.
Poslední disciplínou je Aport z vody: Pes musí doplavat pro aport. Nesmí ho pustit do doby než vy si ho od něj převezmete. Jelikož retrieveři jsou přinašeči a přínášejí z vody většinou kachny, tak pokud by ta kachna nebyla uplně mrtvá tak v momentě když by pes kachnu pustil, z důvodu např. oklepání se atd. Kachna by byla rychlejší a uplavala by mu. Pozor, ale pes nesmí zvěr ani překusovat. Úchop musí být jemný, ale pevný.
Samozřejmě během zkoušek se také hodnotí další věci jako je ochota práce psa, kontakt s vůdcem apod.
Občas to byla nuda, když jsem třeba musela čekat než určitou disciplínu splní ostatní psi co semnou byli ve skupině. Však se sami
podívejte, na ten unuděný výraz. To jsem ani nevěděla, že mě fotí, takže to je taková momentka. Trošku tam vypadám dvakrát taková než ve skutečnosti jsem:) No, ale vždy když na mě došla řada, tak jsem odhodila unuděný výraz a s vrtícím ocáskem jsem šla plnit úkol. Vždy mě zahřály slova pana rozhodčího, pro kterého jsme byly Sluníčka. Už nás znal, jelikož 14 dní předem jsme se účastnily nácviku, kde jsme měly možnost zkusit si to na nečisto.
Po absolvování všech těchto disciplín, jsme si daly s paničkou pěkně do bříška. Měly jsme k obědu gůlášek. Pak už se čekalo než se udělá veškeré papírování, rozhodčí si dali oběd a něco na vnitřní zahřátí, aby bylo veselo :) Kdyby tam panička nebyla autem taky by si určitě dala, jelikož jsem cítila jak u některých disciplín měla srdce až v krku jak byla nervózní. My využily čekání na to, že jsme konečně mohly běhat na volno. Tak jsme dováděly a zbavovaly se energie, která nám po celém dni ještě zbyla.
Zkoušky se ukončily nástupem, kde rozhodčí vyhlásili pořadí, rozdali ceny a proběhly gratulace. Já i Irenka jsme zkoušku složily v I.ceně. Já s počtem bodů 229 z možných 232b.
obsadila krásné 4 místo. Irenka s počtem 222bodů obsadila místo 8. Jsme
jim ukázaly, že i pražské holky ví co je to vůně bažanta :) a umí se
pohybovat v mysliveckém prostředí :)
Po skončení jsme se vydaly zpět na chatu, kde jsme nabraly staroušky, Edíka a vyrazily domů do Prahy. Do Prahy jsme dorazily v sedm hodin večer naprosto vyřízení. Panička cestu domů na zadním sedadle prospala. Já bych jí asi taky prospala, ale dostala jsem za dobře vykonanou práci odměnu v podobě velké kosti. No a určitě chápete, že jsem se do ní hned musela pustit. Takže spánek šel stranou.
Poslední fotografování proběhlo ještě doma s cenami
