CHorvatsko 2011
Léto se pomalu blíží do finiše a já jsem si ho i přesto, že opravdového letního počasí jsme se nedočkaly, užila ve velkém stylu. Panička si pro mě přichystala jedno dobrodružství za druhým. Asi tím největším zážitkem bylo to, že jsem se podívala poprvé ve svých 6 letech k moři a mohla jsem na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je dovádět ve vlnách a pít slanou vodu 
. Samozřejmě nesmím zapomenout i na 3 týdenní pobyt u dědečka na chaloupce společně s Edíčkem.
Abychom si užily trošku teplých letních dnů, vyrazily jsme za sluníčkem do Chorvatska na ostrov KRK. Cesty jsme se trošku obávaly, jelikož v sezóně bývají kolony a bohužel ani my jsme se jim nevyhly. Místo plánovaných 10hod cesty jsme nakonec jely 15hod. Nicméně tím, že jsme měly skvělou posádku, tak nám to nevadilo. Já celou noc prospala a přes den jsem rozjímala nad krásami slovinské přírody a chytala první sluneční paprsky.
V poledních hodinách jsme konečně před sebou spatřily ceduli s nápisem Malinska a mohly jsme se začít radovat, že jsme v pořádku dojely do cíle. Chvíli ještě trvalo, než jsme našly náš domeček pro následující týden. Musím uznat , že panička vybrala dobře. Byl pěkný, prostorný ( pro mé dovádění s fotbalovým míčem), postele měly moc pohodlné matrace
a jako bonus jsem hned vedle měla za souseda fešného žlutého labíčka, s kterým jsme společně při ranním venčení prozkoumávali okolí . Po dlouhé cestě jsme neváhaly ani minutu a naše kroky vedly hned směrem k vodě. Byla jsem překvapená , když jsem viděla všude tolik vody, ale ani minutu jsem neváhala a byla jsem v ní. V první moment na mě musel být zajímavý pohled, protože ta sůl, kterou jsem si v tu chvíli nabrala do pusy a nosu, mi opravdu neudělala úplně dobře, ale za chvíli jsem si už zvykla na ten pocit, že jsem prosolená od hlavy až k patě. Dokonce mi přestaly tolik padat i chlupy.
Každý den jsem trávila většinu času ve vodě a neskutečně si to užívala. Občas jsem vypadala jak blázen, když jsem u břehu stála sama čekajíc, až konečně někdo zvedne zadek a začne mi házet můj oblíbený talíř, ale většinou vždy někdo vyměknul a nevydržel můj hypnotizující pohled. Jak jde o vodu, mám výdrž . Nejšťastnější jsem ale samozřejmě byla, když jsem je ve vodě měla všechny kolem sebe. Na odpočinek nebylo moc času - takových lákadel všude kolem... Večery jsme vždy využily na nějaký výletíky po ostrově, a nebo na večerní dýchánek na terase. Byl to náročný týden, také se mnou nikdo pomalu nechtěl spát v místnosti, protože jsem prý hrozně chrápala. No co, mně to nevadilo mít postel sama pro sebe. A ráno, když jsem vylezla z pelechu, tak jsem je stejně všechny obskákala a předala jeden blízanec. No jak jim to teď určitě všem chybí 
.
Jsem ráda , že jsem se k moři podívala, prohřála si staré kosti a na příští rok mám slíbeno, že se tam vrátím. Tak snad nám to vyjde ……
Děkuju všem spolubydlícím za skvělou zábavu, za to, že si se mnou hráli, házeli mi talíř, drbali mě za ušima apod. Prostě za to, že vás s paničkou máme ;) a těšíme se na další společnou dovolenou 
